Pohádka o cestách necestách jednoho malého chudého království
03/08/2011
Bylo nebylo, tak začínají mnohé pohádky a tak může začít i ta naše. ...
V dobách vlády krále Gustava I. si poddaní stěžovali, že se na cestách království nedá jezdit, je to samá díra a kočáry a povozy si mnohdy zničily svá kola i povozy, nemluvě o koních, kteří měli na mnoha cestách také co dělat, aby se udrželi na cestě. Protože jeho vláda lidi ubíjela, rozhodli se, že jej z království vyženou, vrhli se na ulice a náměstí a zvolili si nového krále Václava Pravdolásku, který se řídil svoji pravdoláskovou filozofií, které ale mnozí stejně nerozuměli. Jen se chtěli mít lépe, jako v sousedních královstvích a na královských cestách se chtěli rychle dostat od města k městu, od tržiště k tržišti. Ale rok od roku se situace neměnila, ani když se vládci vyměnili a do čela království se dostal Václav II. zvaný Propiska. Královské cesty se stále opravují, i řemeslníci dávají za své služby záruky, jak je psáno v jejich cestářském cechu, ale rok od roku větší díry a náročnější cestování, království už tak chudé ještě více chudne a po cestách už jen toliko pěším mnohdy vhodné chodit, a to raději za slunce než po soumraku. A jak je to vůbec možné, ptají se poddaní, kteří vidí i toto léto, jak jsou silnice znovu opravovány a jejich povrch se leskne tmavou barvou asfaltu? Vždyť v sousedních královstvích mají podobné cechy, podobné stroje k opravě cest a tam cesty vypadají jinak, nemají problémy, když jim na slunce svítí horké slunce jihu nebo severní mráz. Cesty se jim nerozpouští ani neztrácejí svoji kvalitu a se svými povozy mohou jejich královští poddaní na těchto cestách jezdit a kochat se i krajinou, aniž by museli sledovat, které díře se opět vyhnout. Nemluvě o tom, že poddaní jejího veličenstva své daně království odvádějí a tak by chtěli mít stejné cesty jako sousedé. Inu to je tak. V těch druhých královstvích nechtějí být mnozí královští úředníci královsky bohatí a cestáři se nechtějí dostat v bohatství na úroveň krále. Receptury, které používají na opravy cest i jejich královští kontroloři dělají svoji práci tak, jak jsou popsány v královských výnosech a připadá jim to samozřejmé, vždyť za to berou od královské pokladny zlaťáky. Ti, kteří svoji prací nedrží stanovenou kvalitu, musí následně svoji špatně odvedenou práci za své utržené zlaťáky opravit. A v našem království? Receptury se dodržovat nemusí, nikdo kvalitu královských cest podle královských výnosů nekontroluje, a když dojde k tomu, že se po cestách nedá jezdit, a jsou samá díra, tak opravu nekvalitní práce cechu cestářského opraví jiní, kteří dostanou další zlaťáky a tak stále další zlaťáky mizí ze státní pokladnice. A po cestách, které se lesknou novotou je jízda jako na lodi, což říkají ti, kteří měli tu možnost vyzkoušet nejen královské cesty v našem i druhých královstvích, ale na lodích obchodníků viděli i jiné horizonty na palubách lodí. A je otázkou s téměř jistou odpovědí, jak budou vypadat tyto královské cesty, až přijdou podzimní deště a plískanice a na jaře jarní slunce odkryje pozůstatky paní zimy. V královské pokladně budou chybět zlaťáky nejen na tyto silnice, ale …to je zase jiná pohádka.
Podle povídání poddaných sepsal
Ludvík FILIP
